ŠETŘÍMENERGII.cz

Alternativními zdroji se zpravidla myslí zdroje tepla, které ve výrazně menší míře spotřebovávají neobnovitelná fosilní paliva (uhlí, plyn, ropné produkty). Někdy se označují i jako obnovitelné zdroje energie (OZE). Jde především o zachytávání energie slunečního záření, spalování dřeva a biomasy.

Nejvíce solární energie je k dispozici v létě. Na jaře a na podzim je vhodná pro přitápění. Zachytává se ve slunečních kolektorech umístěných zpravidla na střeše.
Kolektor se většinou skládá z izolačního zasklení, pod ním je absorber z hliníkového plechu opatřený selektivní vrstvou. S absorberem je spojené potrubí, kterým proudí voda a ohřívá se. Dalším velmi účinným typem jsou vakuové trubice, což jsou skleněné trubice, ze kterých je vyčerpán vzduch, aby absorber uprostřed trubice neztrácel teplo. Selektivní vrstva na absorberu zajišťuje, aby dobře pohlcoval sluneční krátkovlnné paprsky, ale naopak nevyzařoval tepelné záření do okolí kolektoru.

Pro výrobu elektrické energie se používají tzv. fotovoltaické články, ve kterých dopadající fotony slunečního záření vytvářejí přímo elektřinu. Účinnost je ale podstatně nižší než při ohřevu vody. Elektřina ale zase může pohánět různé spotřebiče v domě. Ideálním použitím je například napájení systému klimatizace.

Ohřátá voda z kolektoru se čerpá do akumulační nádoby (na vytápění) nebo do zásobníku teplé vody (na sprchování apod.). Oblíbené je použití speciální akumulační nádrže, uvnitř které je v horní části ponořen zásobník teplé vody. Tam tedy sluncem ohřátá voda ohřívá teplou vodu a přebytky jdou to vytápění. V době nedostatečného slunečního svitu kolektor jen předehřívá vodu v nádrži a dohřev obstarává plynový nebo elektrický kotel.

Tepelné čerpadlo je zařízení z fyzikálního hlediska podobné ledničce. Na jednom tepelném výměníku pohlcuje teplo z prostředí o nízké teplotě a na druhém výměníku vydává při vyšší teplotě teplo použitelné k vytápění. Takže čerpá teplo např. z venkovního chladného vzduchu, spodní vody nebo země, potom pomocí dodané čerpací práce teplo vydává ve formě ohřáté vody nebo vzduchu. Proto se mluví např. o tepelném čerpadle vzduch-voda (bere teplo ze vzduchu a vytápí vodou).
Z hlediska systému vytápění je pro tepelné čerpadlo nejvhodnější nízkoteplotní vytápění (např. podlahové vytápění), protože teplo nemusí být čerpáno na vysokou teplotní úroveň. Problémem tepelných čerpadel ale je, že k pohonu kompresoru se používá elektřina zatím vyráběná převážně spalováním uhlí v elektrárně, navíc jen s účinností okolo 35%.

Dřevo a biomasa je v podstatě naakumulovaná sluneční energie, kterou je nejlepší využívat v zimních měsících, kdy nesvítí slunce. Měly by být přednostně používány blízko míst, kde se těží, aby se jejich ekologický i ekonomický přínos nesnižoval dopravou. Zdroje spalující tato paliva většinou vyžadují obsluhu, existují však i automatické kotle např. na peletky (malé dřevěné brikety), cena takového paliva je ale podobná ceně zemního plynu.

Alternativní zdroje bývají investičně náročné, a proto se porovnává, kolik energie a financí každoročně uspoří. Doba, za kterou úspory vyrovnají prostředky vynaložené navíc ve srovnání s klasickým zdrojem, je prostá doba návratnosti. Cena peněz ale s časem klesá, takže se počítá tzv. diskontovaná doba návratnosti, která je delší, protože počítá s časovým znehodnocením peněz.