ŠETŘÍMENERGII.cz

Otopné těleso má mít velikost potřebnou k pokrytí tepelné ztráty prostoru, který vytápí, a ventil na něm má být nastaven na průtok otopné vody spočítaný projektantem. Špatně nastavený ventil může způsobit snížení teploty tělesa nebo dokonce ostatních těles v otopné soustavě. Takže správně by měl tuto úlohu spočítat projektant.
Pokud se mění pouze jedno těleso, lze jeho výkon orientačně určit podle počtu článků starého tělesa. Jeden běžný litinový článek vysoký 600 mm a široký 200mm má při teplotě přívodu 90 °C a teplotě zpátečky 70 °C výkon okolo 130 W. Na základě vypočteného výkonu je třeba určit velikost nového tělesa a nastavit ventil tak, aby teplota zpátečky tohoto tělesa byla podobná teplotě zpátečky ostatních těles.

Pokud chcete opravdu ušetřit palivo, je třeba nový kotel volit spíše s výkonem nižším, než má kotel starý. Rozhodně v případě, kdy se mění kotel na tuhá paliva za kotel plynový.
Pokud vytápěný objekt delší čas užíváte, je dobré vysledovat, na jakou teplotu je kotel schopný při nejstudenějších dnech objekt vytopit. U kotlů s řízením zapnuto/vypnuto zaznamenat, jakou dlouho pracuje či nepracuje v nejstudenějších dnech. Nový kotel by měl být navržen tak, aby v nejstudenější dny běžel prakticky nepřetržitě. Kotel většinu otopného období musí pracovat na podstatně nižší výkon než je jeho maximální, předimenzovaný kotel proto velmi často zapíná a vypíná. Předimenzovaný kotel na tuhá paliva se „dusí“ a dehtuje – pracuje tedy nehospodárně a neekologicky.

V době, kdy kotel připravuje teplou vodu např. pro sprchu, je výkon kotle používán obvykle jen pro ni, nikoli pro vytápění. Ačkoli celoročně se na teplou vodu spotřebuje poměrně velká část tepla (např. 20%), na výkon kotle u běžného rodinného domku v případě použití zásobníku (boileru) má jen malý vliv, protože na ohřev zásobníku stačí jen několik desítek minut chodu kotle denně.
U kotlů s průtokovým ohřevem (bez zásobníku – boileru) není k dispozici žádný objem předehřáté vody. Po většinu otopného období je potřeba podstatně nižší výkon (i třeba jen 2 kW), takže může dost trpět stálým spínáním. Proto je dobré, aby servisní technik na inteligentní regulaci omezil četnost startů kotle.

Nejjednodušším řešením je plynový kotel, případně kotel elektrický. Kdo má k dispozici zdroj správně vysušeného dřeva případně prostor na jeho sušení a uskladnění, může využít moderního kotle na dřevo. Jeho provoz je levný a ekologický. Poměrně levné je stále i uhlí, ale z hlediska ochrany ovzduší nevhodné.
Z plynových kotlů mají nejnižší spotřebu paliva tzv. kondenzační kotle, které se nejvíce vyplatí u nízkoteplotního (většinou podlahového) vytápění. Kondenzační kotle jsou dražší než běžné plynové kotle, ale ušetří okolo 15 % plynu oproti moderním kotlům běžné konstrukce (až 25% oproti starým kotlům).
V případě, že se rozhodnete postavit velmi izolovaný tzv. pasivní dům, který na vytápění potřebuje minimum tepla, pořízení dražšího kotle se nevyplatí.
Lze použít také kombinaci více zdrojů tepla.

Výhodnější jsou tělesa s malým vodním obsahem, protože po jejich uzavření (prostřednictvím regulace nebo uživatelem) rychle vychladnou a zbytečně netopí v době, kdy to není potřeba. Mají také rychlejší náběh po znovuotevření ventilu na tělese nebo náběhu soustavy po utlumeném provozu.

Jsou to velké otopné plochy, kterým pro vytápění prostoru postačí nižší povrchová teplota. Nejčastěji vyskytujícím se systémem s nízkoteplotními otopnými plochami je podlahové vytápění, někdy též varianta ve formě vytápění stěnového či stropního.
Z hlediska tepelné pohody člověka je výhodné, že předávají velkou část tepla ve formě sálání (tepelného záření) nikoli konvekcí (ohříváním vzduchu).
Otopnou plochou podlahového vytápění je buď betonová podlaha, ve které jsou zabetonovány plastové trubky, nebo hliníkové plechy s drážkou, ve kterých je potrubí. Pod ní je izolace a nad ní podlahová krytina.
Systém s hliníkovými plechy se používá tam, kde by vadila velká tepelná setrvačnost betonu (hodně osluněné místnosti apod.).
Pod podlahovým vytápěním na terénu je nutno počítat s větší tloušťkou izolace, aby únik tepla pod dům byl minimální.

Pokud se jedná o neizolované potrubí zbytečně velké dimenze, tak částečně pomůže i výměna za izolované potrubí s menší dimenzí.
Tepelná izolace je zcela základním opatřením. Realizovat tepelný rozvod bez ní je vyloučeno.
Avšak i v izolovaném potrubí přirozeně vychládá, zejména pokud je rozvod v objektu dlouhý. V takovém případě je řešením cirkulační potrubí a cirkulačního čerpadla, pomocí kterých se ochlazená voda vrací zpět ke zdroji tepla, kde opět dojde k jejímu dohřátí.
Další možností je použití elektrických topných kabelů umístěných mezi izolací a trubkou.

U běžného rodinného domu je nejvýhodnější kotel s maximálním výkonem.
Průtokový ohřev se používá v případech, kdy v objektu není velká vana a mnoho odběrných míst.
Zásobník s vlastním hořákem je vhodný tam, kde se vytápí lokálními topidly (třeba plynovými zářiči), kde je velký v létě neprovozovaný kotel a jen malý zásobník.

Plynový kotel v domácnosti by se měl dle legislativy kontrolovat 1x ročně. Ne každý to bohužel dělá, ale je dobré vědět, že prach na nevyčištěném výměníku zvyšuje spotřebu paliva.

Drtivá většina kotlů a průtokových ohřívačů má zapalování elektrické. Na trhu jsou i takové, které se nepřipojují k elektrické síti, a elektřinu pro zapalování berou z baterií.

Ano. Pouze se musí u rozdělovače podlahového vytápění použít i směšovací sada, která mixuje topnou vodu na nižší teplotu.

Topidla většinou vychází levněji, ale teplou vodu na mytí v nich nepřipravíte. Její přípravu pak stejně musíte řešit pomocí kotle nebo samostatného zásobníku.

Běžné kotle se obvykle vyrábějí ve dvou skoro stejných variantách. Jedna varianta s přívodem spalovacího vzduchu z interiéru a s odtahem do komína, druhá „turbo“. To znamená, že i vzduch pro spalování je přiváděn zvenčí. Kouřovod musí mít dva pláště a zajistit nejen odvod spalin, ale také přívod vzduchu. Ve spotřebě paliva se zpravidla příliš neliší.
Moderním trendem jsou kondenzační turbokotle s vysokou účinností.

Tepelná ztráta objektu 10 kW automaticky neznamená, že je třeba pořídit kotel se stejným výkonem. Obvyklé a zcela chybné je také rozhodování – „mám ztrátu 10 kW, tak vezmu raději kotel raději 15 kW, aby bylo teplo“.
Určit výkon kotle je práce pro projektanta vytápění. Ten by se měl zajímat i o to, jak chcete vytápění používat (trvale vytápět, útlumy v nepřítomnosti, přitápění v krbových kamnech, …) a také například jak chcete ohřívat vodu.
Kotel se zbytečně vysokým výkonem bude téměř stále běžet v neoptimálním režimu, bude se často zapínat a vypínat. Výsledkem je potom nízká účinnost kotle (vysoká spotřeba paliva) a také velké množství produkovaných škodlivin.

1 m3 zemního plynu má spalné teplo přibližně 10,5 kWh. Přibližně proto, že zemní plyn je směsí uhlovodíků, která se liší podle naleziště. Pozor na to, že se jedná o spalné teplo, které je cca o 11% vyšší než tzv. výhřevnost, protože se do něj započítává i kondenzační (latentní teplo) obsažené ve vodní páře. U kotlů se ale udává účinnost vztažená k výhřevnosti, takže 10,5 kWh tepla z 1 m3 zemního plynu by nám nedodal hypotetický kotel s účinností 100%, ale hypotetický kondenzační kotel s účinností 111%.