ŠETŘÍMENERGII.cz

Nejčastěji používanými zateplovacími systémy jsou kontaktní systémy. Jejich přítomnost lze zjistit prostým poklepáním na fasádu. Tloušťku použité izolace lze zjistit u soklu domu (těsně nad zemí), tam by měla být soklová lišta, od které se začínaly izolační desky osazovat. Nesprávné provedení systému odhalíte nejlépe na stavebních detailech – např. kolem oken. Tam by mělo být zateplení provedeno tak, aby u ostění nezůstaly tepelné mosty a u rohů oken by se neměly objevovat trhliny. Fasáda by měla být rovná, nemělo by být poznat, kde jsou spáry mezi izolačními deskami a kde je umístěno ukotvení.
V chladném období, kdy se v domě vytápí, si lze nechat zpracovat termovizní snímky, které odhalí případné poruchy z hlediska úniku tepla. Při koupi staršího domu je dobré se podívat na účty za energie před a po zateplení.

Pokud jsou okna v pořádku, je možné vyměnit u vnějších křídel jednoduché zasklení za dvojskla a do oken přidat dodatečné těsnění. V některých případech se ke stávajícímu sklu pouze přidá rámeček s dalším sklem.
Pokud uvažujete o opatření dvojitých oken těsněním, je vhodnější utěsnit vnitřní křídla více než vnější, aby se mezi okny nehromadila vlhkost.
U starších oken je také dobré prohlédnout si montážní spáry, na jejichž utěsnění nebyl dříve k dispozici vhodný materiál (dnes se používají polyuretanové montážní pěny). Proto se stává, že studený vzduch neprofukuje samotným oknem, ale spárou mezi oknem a stěnou.

Pokud se všechna tělesa ručně otevřou na maximum a spustí kotel (např. nastavením vysoké teploty na pokojovém termostatu), tak by všechna tělesa měla mít podobné teploty. Pokud je některé těleso stejně horké od shora až dolů a jiné je teplé jen nahoře a dole studené, soustava není správně hydraulicky vyregulována.
V různě velkých místnostech měla být různě velká otopná tělesa. Soustavu stejně velkých těles je nelze považovat za úspornou, protože se velmi obtížně reguluje.

To závisí na počtu odběrných míst a velikosti případné vany. Při výběru kombinace kotel+zásobník je třeba ověřit, zda jsme schopni z tohoto zásobníku najednou naplnit vanu a ještě v něm zbyla alespoň malá rezerva (např. pro umytí nádobí v kuchyni). Jako pomůcku můžeme uvažovat, že pokud je v zásobníku 100 litrů vody o teplotě 55-60 °C, tak takový zásobník poskytne okolo 160 litrů vody 40 °C teplé.
V dalším kroku je třeba zjistit, za jak dlouho je kotel schopen zásobník znovu nahřát. Teplota v zásobníku by neměla být příliš vysoká, aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám tepla ze zásobníku, ale z hygienických důvodů by měla být alespoň 55 °C.
Pokud jsou pro ohřev teplé vody použity sluneční kolektory, je potřeba zásobník ještě větší, aby dokázal naakumulovat teplo v době slunečního svitu.

V případě použití těsných oken je nejlepší, když je větrání zajištěno regulovatelnými větracími otvory, které jsou buď součástí oken, nebo jsou ve zdech.
Pokud jsou vestavěna jen těsná okna, je třeba pravidelně větrat, a to krátce a intenzivně (cca 3 minuty) tak, aby se pouze vyměnil vzduch, ale nevychladly stěny.