ŠETŘÍMENERGII.cz

Pro porovnávání různých domů z hlediska spotřeby energie se používá měrná spotřeba, která udává, kolik energie se spotřebuje na 1 m2 podlahové plochy za celý rok. Běžně je to okolo 150 kWh/m2 za rok, tzv. nízkoenergetický dům by měl mít potřebu tepla na vytápění do 50 kWh/m2 za rok. Takový dům je možno postavit s náklady asi o 15% vyššími ve srovnání s běžným domem.
Je však možné postavit i tzv. pasivní domy, které mají potřebu tepla na vytápění do 15 kWh/m2 za rok. Takový dům vyžaduje velmi pečlivý přístup při projekci i realizaci. Je nezbytné posuzovat a optimalizovat zisky tepla od slunce. Řešit větrání tak, aby vzduch odváděný vzduchotechnikou z domu předával teplo chladnému přiváděnému vzduchu (tzv. rekuperace tepla). Dům musí být mimořádně dobře utěsněný proti pronikání vzduchu všemi stavebními konstrukcemi.
Tloušťka izolací ve stěnách pasivních domů běžně dosahuje 300 mm (30 cm).

Jelikož teplo z domu uniká obvodovými konstrukcemi, úsporný dům by měl být maximálně kompaktní, tvarem nejlépe blízký krychli, bez prvků jako jsou např. arkýře, věžičky, hluboké nezasklené lodžie apod. Proto se nízkoenergetická architektura vyznačuje geometrickou jednoduchostí. Je vhodné situovat místnosti s vyšší teplotou a lokální zdroje tepla (krby, komíny) do centra domu a místnosti vytápěné na nižší teploty, nebo nevytápěné k obvodu domu.

U úsporného domu hrají významnou roli tepelné zisky od slunečního záření. Okna mají být situována hlavně na jih a zároveň vhodně zastíněna proti letnímu sluníčku. Z jihu v zimě přichází maximum slunečního záření, které bychom měli maximálně využít pro vytápění „zadarmo“. V létě musíme naopak kolem poledne kolmé sluneční paprsky odstínit, aby nepřehřívaly interiér. Východní a západní fasáda je v létě intenzívně vystavena paprskům vycházejícího a zapadajícího slunce. Oken na sever bychom se měli spíše vyvarovat.
Výhodnou stavební úpravou pro jižní stranu objektu je zimní zahrada. Ta v zimě funguje jako rezervoár sluncem ohřátého vzduchu, čímž snižuje tepelné ztráty jižní konstrukce. V létě je však potřeba tento prostor intenzivně větrat nebo zastínit

Obvodovými zdmi rodinného domu uniká asi 20-30% tepla (30-40% u bytových domů). Obvodové zdivo s velmi dobrými tepelně izolačními schopnostmi lze vytvořit prakticky ze všech systémů dostupných na trhu. Těžká zeď dlouho udržuje teplo v zimě a chlad v létě, ale pokud chcete například v pracovní den výrazně snížit přes den teplotu, můžete mít po návratu s práce problém s vyhřátím těžkých stěn. Stejný problém bývá v rekreačních objektech. Tam se hodí spíše lehké tvárnice, nebo dřevostavby. Tloušťka obvodového zdiva pouze z cihel bývá větší než v případě stěn s dalším zateplením (sendvičové stěny). Nejsubtilnější jsou dřevostavby, kde je nosná konstrukce minimalizována na sloupky a vzpěry. Nejúspornější tzv. pasivní domy používají zpravidla sendvičové zdi. Někdo preferuje tlustší cihelné zdivo pro jeho trvanlivost.
Pokud je v obvodové konstrukci více vrstev, je důležité aby vodní pára mohla odcházet do vnějšího prostředí a nehromadila se v konstrukci (lidově se říká, aby stěna mohla dýchat). Hromadění páry vede k degradaci obvodových konstrukcí a vzniku nebezpečných plísní. Pára prostupující směrem ven by tedy neměla narazit na nepropustnou chladnou vrstvu. Z tohoto důvodu do skladby střešní konstrukce dává na vnitřní stranu tepelné izolace paronepropustná fólie (parozábrana) a na vnější stranu paropropustná tkanina. Také v obvodové konstrukci může být paronepropustná vrstva, ale za ní (směrem ven) musí být dostatečná tepelně izolační vrstva..

Je vhodné použít minimálně 8-10 cm izolace. Normám přibližně odpovídá izolace o tloušťce 10 cm, respektive 13 cm pro lehkou stěnu. Sama stěna bez izolace však má podle použité technologie také jisté tepelně-izolační vlastnosti, stěně z 90-tých let odpovídá cca 8 cm izolace, klasické 45 centimetrové cihelné stěně odpovídá cca 2 cm izolace.

Když je přízemí domu z těžkého cihelného zdiva a podkroví z lehkého sádrokartonu, může docházet ve slunných dnech k přetápění či přehřívání podkroví, nebo naopak k prochlazení podkroví během studené noci. Těžká část má naakumulované teplo nebo chlad, lehká rychleji reaguje na vnější změny. Proto je v takových případech nutné dobře tepelně izolovat podkroví, umožnit zastínění oken v podkroví a použít regulační prvky vytápění umožňující různý topný režim v těžké a lehké části domu (alespoň termostatické hlavice).

Po důkladném zateplení obvodových konstrukcí dojde k tomu, že jednou z největších tepelných ztrát se stane větrání. Místnosti musí být větrány a množství vyměňovaného vzduchu závisí buď na počtu osob (pro dýchání, odvod páry a odérů), nebo velikosti prostoru (pro odvod uvolňujících se škodlivin). Zpravidla se má odvádět 0,3 - 0,5 objemu vnitřního vzduchu za hodinu. Moderní těsná okna tuto výměnu vzduchu zpravidla neumožňují, takže by se měly použít větrací otvory s možností uzavírání v době nepřítomnosti osob nebo použít moderní systémy řízené vzduchotechniky.